Historie otužování: Od starověkých rituálů po současnost

V tomto článku si povíme něco o historii otužování. Otužování totiž není žádný výmysl moderní doby, jak se mnozí mylně domnívají. Stejně jako saunování, má i otužování hluboké kořeny v různých kulturách i léčebných přístupech. Téměř všude je otužování vnímáno jako nějaká forma očistného rituálu, ať už má působit na tělo, na duši, nebo na obojí.

Obsah stránky

• Nejstarší kořeny
• Rituální otužování ve světě
• Vincenz Priessnitz
• Historie otužování v ČR
• Wim Hof a novodobá popularizace chladu
• Otužování dřív a dnes

Nejstarší kořeny: Antika a severské tradice

První doložené zmínky o záměrné expozici chladu pocházejí ze starověkého Řecka a Říma. Lékař Hippokratés popsal používání studené vody k utišení bolesti a při rekonvalescenci. Běžnou součástí římských lázní byly studené bazény, tzv. frigidaria, do kterých lidé vstupovali po zahřátí v teplých místnostech.

Ve Finsku má střídání horka a chladu také dlouhou tradici. Kombinace sauny a krátkého pobytu v ledové vodě nebo sněhu je doložená již v raných písemných pramenech a patří ke stabilní součásti tamní kultury.

Rituální otužování ve světě

Japonské misogi (禊)

Misogi je tradiční japonský očistný rituál, jehož podstatou je omývání v proudu studené vody, nejčastěji ve vodopádu. Kořeny sahají k šintoistickým mýtům, zejména k příběhu boha Izanagiho, který se podle starých textů očistil ve vodě po návratu z podsvětí. Jedná se o příběh z 8. století n.l., ale odkazuje na ještě mnohem starší tradice.

Rituál se praktikuje dodnes, obvykle dvakrát do roka. Cílem je duchovní očista a spojení s přírodou. Účastní se ho jak ženy, tak muži – liší se pouze oděv. Zatímco ženy nosí kimono, muži bederní roušku. Spojuje je pak rituální čelenka.

Finská sauna a zimní plavání

Střídání sauny a studené vody je ve Finsku tradiční a široce rozšířená praxe. Běžný rituál zahrnuje zahřátí, krátké ponoření do studené vody a následný odpočinek v několika opakováních. Zimní plavání je v severských zemích také populární, jako forma otužování i společenská aktivita.

Ve finském Laponsku a dalších částech Skandinávie, kde v zimě jezera a řeky zamrzají, je obvyklé díru v ledu udržovat pomocí čerpadla, aby nezamrzla. Tu následně obklopují ledem, jako ochranu proti sněžným skútrům a pro lepší orientaci. Jelikož je zde po větší část zimy tma, často obklopují okolí sauny světýlky, díky čemuž tento rituál získává jedinečnou romantickou atmosféru.

Tříkrálové koupání

V pravoslavných zemích se 19. ledna věřící ponořují do studené vody. Tato tradice je doložená minimálně od 19. století a symbolizuje křest Ježíše v řece Jordán.

Tradice tříkrálového koupání existuje i v České republice, kde se 6. ledna konají symbolické novoroční ponory otužilců v řekách a jezerech. U nás ale nejde o náboženský rituál jako v pravoslavných zemích. Jedná se o poměrně mladou otužileckou tradici, která se objevuje především od druhé poloviny 20. století.

Vincenz Priessnitz: Zakladatel moderní vodoléčby

Vincenz Priessnitz (1799–1851) z Gräfenbergu (dnešní Lázně Jeseník) je považován za zakladatele moderní hydroterapie. Od roku 1820 začal používat studené obklady, sprchy, zábaly a omývání a postupně vytvořil celý léčebný systém založený na studené vodě, čerstvém vzduchu a pravidelném režimu. Lázně Jeseník se díky tomu staly známými v celé Evropě. Tzv. priessnitzův zábal je dodnes známý a tradičně využívaný postup, který se v lidové praxi spojoval s péčí při nachlazení nebo bolestech v krku.

Historie otužování v ČR

Počátky otužování se u nás pojí se zimním plaváním. A to je neodmyslitelně spojeno se jménem Alfreda Nikodéma. Roku 1923 uskutečnil první známé veřejné vánoční plavání ve Vltavě v Praze, které se postupně stalo tradicí. V průběhu 20. století vznikaly různé kluby otužilců a není náhodou, že většina z nich se soustředí právě kolem vltavského nábřeží. Historické materiály mapují rozvoj zimního plavání minimálně od 30. let 20. století.

Wim Hof a novodobá popularizace chladu

Nizozemec Wim Hof (nar. 1959) přispěl k celosvětovému zájmu o otužování díky svým výkonům v extrémním chladu a metodě kombinující dechová cvičení, práci s myslí a pobyt ve studené vodě. Ačkoliv některé jeho názory jsou považovány za kontroverzní, významně přispěl k rozvoji vědeckých poznatků na téma otužování.

Výzkumy na Radboud University od roku 2011 ukázaly, že jeho dechová technika může ovlivnit autonomní nervový systém a zánětlivé procesy v laboratorních podmínkách. Tyto výsledky přispěly k popularizaci metody, i když odborná literatura zdůrazňuje, že výzkum je zatím omezený a nelze ho zobecňovat na celou populaci.

Otužování dřív a dnes

Historicky bylo vystavení chladu pro většinu lidí naprosto běžnou součástí každodenního života. Domy se vytápěly jen částečně, často jen v jedné místnosti, a to většinou kamny. Ústřední topení a stálá teplota v domácnostech se staly standardem až ve 20. století. Stejně tak teplá voda nebyla samozřejmostí — ohřívala se ručně a používala úsporně, takže omývání ve studené vodě bylo pro miliony lidí zcela normální.

To znamená, že pravidelný kontakt se zimou, chladnou vodou a teplotními výkyvy nebyl dříve vnímán jako otužování, ale jako běžný životní standard, který přirozeně podporoval odolnost vůči chladu.

Současné otužování navazuje na různé historické tradice i nové poznatky. V Česku má dlouhou tradici, je podporováno řadou klubů i jednotlivců a stále více lidí ho zařazuje do každodenního života v různě mírných formách, od studených sprch po krátké ponory ve studené vodě.

Často kladené otázky (FAQ)